Únor 2019 ve Volyňce

„Kam chodí mí rodiče, když já jsem ve škole?“

 

Z velké části se v naší škole inspirujeme Tématickou integrovanou výukou (autorkou je Susan Kovalik), jejíž principem je, že se tématem prolínají všechny školní předměty, děti tak učíme o světě v souvislostech.

 

Na únor jsme zvolili téma Povolání, vynálezci a jejich vynálezy. Abychom více propojili rodiče našich dětí se školou, vytvořili jsme projekt, který má za úkol ukázat rodiče jako odborníky ve své profesi a má odpovědět na otázku, kam chodí rodiče, když jsou děti ve škole. K tomu jsme oslovili i přátele a známé z Volyně a okolí, kteří mají zajímavé povolání, jejichž práci vidíme jako výsledek, ale ne jejich proces.

 

S tatérem Jakubem Schmittem si děti vytetovaly obrázek na banán. Květinářka Pavla Mazancová přinesla květiny a větvičky, aby s dětmi vytvořila kytičku pro rodiče ke sv. Valentýnu. Učenky cukrářství ze Střední a jazykové školy ve Volyni naučily děti růžičky a srdíčka z fondánu. Pilot dopravního letadla Michael Fiala dětem předvedl, jak se komunikuje za letu s řídící věží. Módní návrhářka Marie Chumová (MA.CHU) s dětmi ušila jimi navržené oblečení. S Ivetou Vojtíškovou jsme si na vlastní nohy zkusili pedikúru. S Jana Křišťanovou jsme si povídali o Africe a naučili jsme se masajský tanec. Knihovnici Lenku Duškovou vídáme pravidelně každý měsíc a logopedku Lenku Hrunkovou dokonce každý týden v rámci Pestrého pátku. Sochař Lukáš Černý nám v jeho ateliéru ukázal, jak se opravují sochy, kde všude můžeme jeho práci vidět a jak se vylévá loutka ze sádry. Doktorka Markéta Jedličková nás pozvala do svojí ordinace, kde nás vyšetřila, zkontrolovala zrak, sluch, změřila nás a zvážila, každý jsme měli svou zdravotní kartu. Karin Sojková Černá, která pracuje jako restaurátor knih nám pověděla, jak se správně ke knihám chovat a každý dostal tématické pexeso. A grafička Nikol Langerová nám předvedla, jak správně vytvořit plakát.

Jak zpívá Jan Werich ve svém filmu, ten umí to a ta zas tohle a všichni dohromady uděláme moc.

 

Abychom měli z těchto návštěv vzpomínku, děti vymyslely pět otázek, podle nichž zjistíme další detaily o jejich povolání. Namlouvají celý rozhovor na diktafon, který drží vlastně jako mikrofon. Potom si rozhovor poslechnou a do připraveného formuláře, kam se vloží i fotka z návštěvy, napíší odpovědi. Na konci měsíce z těchto formulářů vytvoříme knížku.

 

Jak se učí školáci ve Volyňce? Společně i samostatně. Jak potřebuji. Každý má totiž svůj týdenní plán. A jak a na čem budou pracovat, záleží na nich. Týdenní plán si můžeme představit.

Týdenní plán si můžeme představit jako individuální rozvrh hodin. Každý má totiž svůj. Každý jede totiž svým tempem. Ano, stane se, že mají některé úkoly stejné, je to proto, že téma v přírodních vědách a téma měsíční je stanoveno pro všechny. Ale jsou aktivity, které mají společné, ale přesto je každý po svém vytváří i výsledek je pak jedinečný. Nezáleží, jak se výsledku dopracuji, je důležité dobře se na práci soustředit, nevzdávat se, když napoprvé úkol nepochopím, a sám mít z práce radost. Hodnotí se tedy školáci sami po skončení každého úkolu, s tím, že učitel jeho práci viděl a pokud shledal nejasnosti, byly hned napraveny. Na konci týdne školáci plány odevzdají s vlastním hodnocením své práce během týdne – co se jim povedlo a na čem by měli podle sebe zapracovat. Hodnocení projdou společně s učitelem a on sám jim napíše do „svého“ rámečku, jak práci školáků viděl on. Plány i pracovní listy si zakládají pečlivě do šanonů a vytváří si každý své portfolium.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *